Bydlíte na malé vesničce kde není moc obyvatel a o dětech ani nemluvě. Máte děti? Tak moc dobře víte, že i ti nejmenší potřebují své kamarády. Přeci každý potřebuje přátele. Bez přátel se člověk může cítit sám, hlavně ve vyšším věku. U nás dospělí je to celkem jednoduché. Kamarádů máme spousty a lehko se s nimi seznámíme. Dokonce mezi nimi jsou ti nejlepší kamarádi, za které by jste dali ruce do ohně. Ale jak je to u dětí? I oni to mají tak jednoduché. Ve směs se dá říci že ano. Jenom to hledání kamarádů je horší.
Děti se lehce s kamarádí s vrstevníky třeba na písku, dětském hřišti, ve školce a nebo ve škole. V tom problém není. Jen bohužel, pokud bydlíme někde, kde dětí moc není tak je těžké někoho najít. Proto vyhledáváme vrstevníky, s kterými by jsi vaše dítě mohlo hrát. Můžeme dojíždět do vedlejší vesnice nebo města, kde je více dětí. Nebo můžeme využít různé dětské kroužky, skupiny. Dále kde narazíte na spoustu dětí, jsou různé akce. Ale takové hledání kamarádů zabere taky dosti času. Ale už jen proto, že by dítě mělo taky vyrůstat mezi svými vrstevníky to překousnete a uděláte pro to maximum aby tomu tak bylo.
Taky se můžete scházet se svojí kamarádkou, nebo kamarádky, které mají taky děti. TO hle je skvělé. Můžete se navštěvovat. Děti si zahrají, vy si pokecáte. Je to skvělá idylka. Malé děti jsou hrozně přizpůsobivé a tak jim to ani nepříjde. A pokud si s někým nesednou, nelámejte to přes koleno. Vem te si sebe, vy se taky nekamarádíte úplně s každým a přátelé si vybíráte. A tak stejně to může být u vašeho dítěte. Nic se neděje. Respektujte ho. A třeba příště to bude zase o něco lepší. A nebo vaše dítě taky nemusí mít zatím tu potřebu vyhledávat jiné děti a přijde to na něj až bude starší. Klidně na to může přijít až ve školce. Tohle vše chce čas. Oni si poradí i sami a kamarády si najdou.
