Mezi koledníky existují různé hry s velikonočními vajíčky, kterými si Velikonoce – svátky jara, vedle pletení pomlázky z vrbových proutků a koledování po sousedech a známých, rádi zpříjemňují. Patří mezi ně například hledání barevných vajec na zahradě v trávě, mezi keři, stromy a prvními jarními květinami – narciskami, fialkami, sedmikráskami nebo krokusy. Další hrou je běh koledníků s vajíčkem na lžíci. Určitě to není žádná sranda rychle běžet s rukou nataženou před sebou, ve které pevně drží lžíci s vajíčkem. Soustředit se na běh rychlý tak akorát, aby vejce nespadlo na zem a nerozbilo se, je umění.
Vyhrává ten nejrychlejší a s nejlepší koncentrací. Ťukání nebo také pekání je jakýsi souboj v odolnosti a tvrdosti skořápky velikonočních vajíček. Vždy dva koledníci stojí proti sobě, každý s jedním vajíčkem v ruce ze své koledy. Na pokyn rozhodčího ťuknou soupeři proti sobě špičkami vajíček. To, které odolá, bude mít skořápku nepoškozenou nebo méně poškozenou, vyhrává svému koledníkovi soupeřovo vajíčko. Někteří koledníci tak mohou svoji výslužku zvětšit. Tato hra také symbolizuje vítězství jara nad zimou. Počasí je v prvních jarních dnech opravdu jako na houpačce. Chvíli teplo, svítí sluníčko, pak se zase najednou z ničeho nic ochladí a začne padat sníh. Jindy se objeví hromy, blesky a prudký déšť. Jako by se o vládu nad krajinou jaro se zimou přetahovaly, soupeřily spolu.
A ještě malé veršování na dobrý konec. Protože jak se říká: Konec dobrý, všechno dobré.
Jaro už tu je!
Zpěv ptáků na stromech i v hustém křoví,
dým z komínů ve větru si ještě sladce hoví
a paní Zimu hlídá po očku.
Slunce jak koláč mandlový a tvarohový
svítí na kočku, všem kousek tepla dává.
Zívá v hlíně pocuchaná tráva
a na bok se převalí,
když děti přeběhnou po ní,
aby hledaly první sněženky a bledule.
Zelená volá: Jaro už tu je!
