To, že mít pejska není laciná záležitost, to už ví každý, kdo ho má. Nedá se přesně spočítat na kolik vás to přijde, protože je v tom hodně položek. Například žrádlo není dobré kupovat to nejlevnější. U veterináře se vás pokusí svléknout z kalhot. S tím počítejte. Jen vstup do čekárny vás bude stát minimálně tři sta korun, tak si raději ani nesedejte. Na ceny se tu neptejte, stejně vám nikdy neřeknou nic určitého. Nevadí, že zde necháte půlku výplaty za cokoli, oni se nebudou stydět říci si ještě o tři stovky za ostříhání drápků, které trvá asi pět minut. Ale tak to je a s tím nic neuděláte. Prý mají drahé přístroje. Ještě stále nejsou asi zaplaceny. A musí platit nájem. No, oni ano a vy ne. A když si spočítáte příjem celé ordinace tak vám vyjde, že byste z toho utáhli asi deset nájmů. Ale nedá se to řešit, prostě to berte, jak to je a nachystejte si hodně peněz.
Další věci také stojí peníze, a setkáte se také s poplatky. Neptejte se, proč je město vybírá. Kupříkladu zde, kde bydlím já, nejsou ani hloupé sáčky, a nikdy jsem za tu spoustu let neviděl nikoho uklízet exkrementy. To jsou běžné výmluvy města, které poplatky vybírá. Kam jdou ví jen oni. No, ale dosti o penězích.
Hodně krát jsem slyšel otázku, jakou rasu si vybrat. V tomto případě vždy radím, sežeňte si knihu o psech a zkuste si tam najít takovou, která by vám vyhovovala.
Největší legraci mám z toho, když vidím dvaceti kilovou dívčinu s vodítkem, na jehož konci je pes vážící tunu. Tohle vždy zavání průšvihem. A je-li na konci vodítka nějaký těžce zvladatelný pes, nekouká z toho průšvih, ale něco mnohem horšího. Toto už by mělo být přímo zakázané, protože taková dívenka psa neudrží a pokud ten zaútočí na dítě, je z toho pořádná polízanice. Takže, při volbě psa si to hodně rozmyslete a volte raději klidné plemeno. Pokud možno to menší.
